Soutěž o krásnou knihu Čertí babička

Soutěž již skončila (9. 6. 2018 23.59).

Soutěžní úkol je tedy jasný, stačí nám jen zaslat obrázek čertí babičky nebo o ní sepsat pohádku, povídku nebo básničku a mít štěstí při výběru redakce.

Soutěž o krásnou knihu Čertí babička

V každém pekle je samozřejmě plno čertů, ale musí tu být i někdo, kdo se postará o pořádek, legraci a dobré jídlo. Ten někdo je babička! Čerti vědí, jak by to bez ní s peklem dopadlo. Čertí babička se o svoje nezbedné pekelníky trpělivě stará, léčí jejich bolístky a učí je v pekelné škole. A když začne vyprávět, to je něco…

 Obrázek nebo povídku či básničku zašli na *** soutěž již skončila ***. Dva výherce krásné knihy „Čertí babička“ vybere redakce.

Tato bezva kniha vychází v nakladatelství Bambook, která patří do Nakladatelského domu Grada. Pokud jste nevyhráli, nebuďte smutní, knihu si můžete objednat na stránkách společnosti nakladatelství Grada.

Příspěvky, které nám zasíláte

Čertí babička

Všichni čerti v peklíčku
milovali babičku,
která, jako jedna z mála,
o všechny z nich pečovala.

A i když jí čertíci, dávali do těla
ona však z pekla utéci nechtěla.
Ba naopak zůstati s nimi nadobro chtěla,
neb pracovat pro ně, radost ji dělá.

Bez zbytečných potíží
na čertíky dohlíží
a ti svoji babičku úsměvem jistí,
neboť si přejí ať peklíčko čistí.

Stará se o ně každičkou chvíli,
jako by pro ni vlastními byli.
Kladná je na ni, snaha a ochota,
učiti čertíky základům života.
Vždyť i v pekle, jak to chodí,
pár vědomostí neuškodí!

Budou tak například, na svoje bolístky,
uměti uzavřít výhodné pojistky
a to u nich v pekle rovnou
se svou hlavní pojišťovnou.

Poté, čertí kamarádi,
dík její škole budou rádi,
že bolístky, jež přinesou,
jim také něco vynesou.

Radomíra Gotzmannová

Čertí babička

Byla jednou jedna čertí babička. A ta, když byla malá, milovala pohádky. A ty pohádky, co měla nejraději, pořád si je opakovala, až se je naučila nazpaměť. Teď, když už babička vypráví svým čertím vnoučatům poučné pohádky, aby nedělaly blbosti a aby se jim nic nestalo. A my si jednu povíme. „Víte děti, že musíme odnášet zlé lidi? Povím vám o jednom čertovi, který toto pravidlo neuposlechl. Byl jednou jeden čert, byl hloupý a jmenoval se Kokeš. Jeden den dostal za úkol přinést zlou kněžnu, která škodila všem svým poddaným. Kokeš chvíli nechtěl, ale pak si řekl, že mu to vlastně přidá na osobnosti. Tak tedy vylezl z pekla a rozletěl se k zámku. Když tam byl, vyndal si z kabátu fotku královnina obličeje, rozhlédl se a vydal se kněžnu hledat. Najednou uviděl úplně stejný obličej. Rozletěl se čertí rychlostí a „kněžnu“ vzal. Doletěl do pekla a v tom si všiml, že to není kněžna, ale je to rázná žena z vesnice. Už ale bylo pozdě, jenom řekla, že se jmenuj Káča a vyklouzla Kokešovi z rukou. To víte, že se to Káče nelíbilo. Skoro celé peklo obrátila vzhůru nohama. A tak Kokeš seděl v pekelném vězení. A tak, děti, nejdřív se pořádně podívejte hříšníkovi do obličeje. Viděli jste, jak to dopadlo, když se Kokeš nepodíval Káče do očí. Vy to ale udělejte!

1. skupina ŠD Beroun

Čertí babička

Jednoho dne se v pekle roznesla velká novina. A ta novina byla, že malé čertíky už nebude hlídat a učit čert Brandibár, ale čertí babička. Všichni malí čertíci se na babičku moc těšili. Snili o tom, jak bude vypadat, jaká bude a podobně. Když to ráno, přišel malým čertíkům lucifer Belzebub představit babičku. Všichni malí čertíci se nemohli dočkat, až poprvé spatří jejich novou chůvu, čertí babičku. Když babička vešla do třídy, tak v ruce držela dřevěnou hůl. Na sobě však měla šaty sešité z kusů látek, na hlavě čarodějnický klobouk. No zkrátka, vypadala tak, jak si jí čertíci představovali. Pak si sedla za katedru a pozdravila, „Ahoj čertíci, já jsem čertí babička a ode dneška budu vaše chůva a učitelka zároveň.“ Čertí babička na čertíky byla moc hodná, tak od té doby, co čertí babička se stará o malé čertíky, jsou malí čertíci spokojení. Prostě, jako každá babička má svá vnoučata ráda.

2. skupina ŠD Beroun

O čertí babičce

Byla jednou jedna čertí babička. Jmenovala se Brendy. Babička to byla hodná a vypráví dětem pohádky. Myslím tím svým vnoučatům. Vypráví o čertu, který nechce spát. Byl jednou jeden čert Ludvík. Ten čert nerad spal. Každý večer chodil po pokoji a řval, že nechce v noci spát. Ale přes den si nehraje se svým bráškou, ale spí. Vnoučatům se pohádka hodně líbí a vždy po ní usnou.

3. skupina ŠD Beroun

O čertí babičce

Byla jednou jedna paní jménem Helena. Helena žila ve mlýně. Jednou šel kolem čert, který měl za úkol sehnat někoho, kdo by se o čerty staral. Když uviděl Helenu, jak se stará o mlýn, tak si vzal Helenu do pekla. Helena sice dlouho odporovala, že se o čerty starat nebude. Když však viděla, jaký tam mají nepořádek, řekla, že jim uklidí. Bylo to zvláštní, ale nakonec jim řekla, že tam zůstane. Helena se o ně starala. Žila dlouho a tak nakonec jí čerti začali říkat „čertí babička.“

4. skupina ŠD Beroun

O čertí babičce

Byla jednou jdna čertí babička. Ta se jmenovala Ivanka. Ivanka měla několik malých čertíků. Ty čertíci se jmenovali: Matěj, Adam, Kuba, Pepa, Jonáš, Karkulín, Honza. Babička je měla všechny moc ráda. Každý den jim četla pohádky na dobrou noc. A aby toho nebylo málo, hrála s nimi i hry. Potom zalezli do postele, brzy usnuli a spali až do rána. Ráno se brzy probudily a šli si hrát. Hráli čertí hry.

3. skupina ŠD Beroun

Čertí babička

Byla jednou jedna holčička Janička. Hodně brzy ji zemřeli rodiče. Tak Janičku poslali lidi k babičce. U babičky bylo horko a všude se jí povalovaly uhlíky. A také tam měla všechno špinavé. Když jednoho dne babička prohlásila, že si musí odskočit, Janička přikývla. A najednou ji oslnilo světlo. Z té podivné věci prskaly jiskry, bylo to červené, oranžové až rudě červené. Když Janička otevřela oči, už tam nic nebylo. Janička se u babičky sama bála a měla ve své polorozpadlé chatrči tmu. Žádná okna. Janička nahmatala svíčku a zápalky. Zapálila svíčku. A tak Janička začala uklízet. Když babička přišla domů, tak spráskla ruce. „Co to tu je za nepořádek?“ Janička se divila.

3. skupina ŠD Beroun

Čertí babička

Byla jedna čertí babička, jmenovala se Bětka. A ta se starala o malá čerťátka, která se jmenovala: Hubert, Filip, Sofie, Kiki a Matěj. Četla jim pohádky, vařila kašičky a pletla svetříky. Jednoho dne byli na procházce v lese a Filip najednou se ztratil. Kiki to zjistila a řekla to babičce. Babička potom odvedla Kiki, Sofii, Huberta a Matěje domů a šla hledat Filipa. Po několika hodinách se vrátila domů s Filipem a uložila ho do postýlky k ostatním. Další ráno Filip vypravoval, co se stalo. Babička mu potom řekla, ať se vždy drží u ostatních a nekouká někam jinam.

4. skupina ŠD Beroun

O bábince z pekla

Svolal se jednou čertí sraz, na který přišlo čertů, že byste je nespočítali. No, a když přijdou čerti, přijdou i čertíci. No a od toho je tu bábinka. Svolala všechny rarášky, posadila je na pařízky a pronesla: „Řeknu vám příhodu ze života, žádnou pohádku, příhodu, jelikož jste už větší.“ Čerťata sice ze začátku protestovala a vztekala se tak, že by omylem zapálily pařezy, na kterých seděli. Jenže bábinka si toho nevšímala. Začala vyprávět svou příhodu, ne pohádku. „To děti ještě nežily ani vaši rodiče. Žila jsem já a moji rodiče. A můj taťka to byl celým peklem vážený Lucifer. Dal mi jméno Kožišanda. Mám svátek přesně dnes.“ To jí ale přerušili čertíci. „Já mám také svátek,“ řekla čertice vzadu. Ale zpět k příběhu. „Vždy mě hrozně zajímal okolní svět, a tak jednoho dne mě tatínek dovolil jít ven. Šla jsem rovnou na louku a na té se pásla černá koza. Přišla jsem blíž a zeptala se: „Proč nejsi ve mlýně?“ Odpověděla mi tedy „Mééééé.“ Zeptala jsem se tedy: „ Ty jsi z jiné země? Třeba z Maďarska. Tam mluví nějak takhle, ale slyšela jsem, že vy čerti, jste tam dost tvrdý. Zase řekla: „Mééééé.“ A to jsem pochopila, že bude lepší ji vzít do pekla. Když jsem přišla, uviděla jsem ustaraného tátu. A já zapomněla, že v pekle jde čas rychleji. Jenže v tom uviděl kozu. Hnalo jí celé peklo a já jsem měla na do smrti zakázáno venku sbírat kozy! No děti, i když to asi nebylo moc zábavné, doufám, že se vám to líbilo. Čertíci se smíchy váleli na zemi, křičeli. „Jak to, že sis s nimi spletla kozu? A proč jsi zapomněla na …to už rodiče volali, že se jde domů a odešli. A nikdo nevěděl, že si to bábinka Kožičanda vymyslela.

1. skupina ŠD Beroun

Čertí babička

V každém pekle, toť se ví,
každý čert se přiživí.
Mnoho čertů tady je,
po světě se traduje.

Mnoho toho neumí.
Kdopak je to naučí?
Kdo se o ně postará?
Kdo jim papáníčko dá?

Kdo jim přečte pohádku?
O zlobivém děťátku?
Kdo se o legraci postará?
Kdo ty pekelníky vychová?

Je to čertí babička,
jako každá babička.
Jak pak by to dopadlo,
kdyby babičky nebylo.

O vnoučátka stará se.
O nezbedné pekelníky,
ona pořád bojí se.
Bolístko, jim zahojí,
dobré jídlo připraví.
Legraci nezkazí,
školu při tom nahradí.

Babička hodná je,
se vším ona pomůže.
Babičky, ty máme rádi.
Ty, to prostě umí s námi.

Veverušáci

Čertí babička je skvělá,
čertům pomyšlení dělá,
vaří,peče,dělá dorty,
pro čertíky laskomin spousty,
uklízí,legraci dělá,
v pekle pořádek udělá,
malé učí číst a psát,
na rány zná správnou mast.

Vladimíra Komendová

Kdysi dávno v jednom pekle,
žila hodná stará čertí babička,
která se jmenovala Stázka.
Čertíci ji měli moc rádi,
učili se od ní mnoho dovedností,
každý večer jim četla pohádky.

Dana Miková

Autor:
Vydáno: