Soutěž o krásnou knihu Herní závisláci

Soutěž již skončila (9. 7. 2017 23.59).

Chceš získat krásnou knihu „Herní závisláci“? Stačí nám jen zaslat obrázek počítače nebo o něm sepsat pohádku, povídku nebo básničku a mít štěstí při výběru redakce.

Soutěž o krásnou knihu Herní závisláci

Na náš trh momentálně přichází naprostá novinka, jediná svého druhu na světě, série dětských příběhových knih s názvem Swich z říše za monitorem. Jedná se o ucelený set příběhů pro děti, který je od nejrannějšího věku učí internetové gramotnosti a správným zásadám chování na internetu a při užívání chytrých zařízení jako jsou tablety, telefony a počítače. Knihy jsou určeny pro děti od 4 do 10 let, kdy zejména u mladších dětí je důležitá součinnost rodičů, kteří dětem pohádky čtou a zároveň jsou jejich průvodci, povídají si s nimi, vysvětlují a rozebírají jednotlivá témata knih. Set knih Swich z říše za monitorem obsahuje 8 jednotlivých knížek s názvy Zrádná fotka, Falešná výhra, Herní závisláci, Hororové video, Princezna chlap, Ztracené peníze, Počítačoví piráti a Virová pohroma.

Vyhrát můžete knihu „Herní závisláci“, která je poutavým příběhem popisujícím, že i dítě může být závislé na chytrých zařízeních nebo hrách a jak pak život s ním vypadá.

Obrázek nebo povídku či básničku zašli na *** soutěž již skončila ***. Nezapomeň připojit svoje celé jméno a adresu, abychom ti v případě výhry mohli knihu zaslat. Tři výherce krásné knihy „Herní závisláci“ vybere redakce.

Více informací se dozvíte na internetových stránkách www.risezamonitorem.cz.

Příspěvky, které nám zasíláte

  • 9. 7. 2017, Nikolka Macháčková, 8 letobrázek
  • 9. 7. 2017, Petr Műller, 6 letobrázek
  • 9. 7. 2017, Natálie Kaštánkovápočítač
  • 9. 7. 2017, Viktorie Brousilovápočítačový život »vítěz soutěže«
  • 9. 7. 2017, Johanka Berrováobrázek
  • 2. 7. 2017, Veverušáciveršík »vítěz soutěže«
  • 1. 7. 2017, Eva Toušováobrázek
  • 26. 6. 2017, Jana Plecháčováveršík »vítěz soutěže«
  • 25. 6. 2017, Romana Jarošováveršík
  • 24. 6. 2017, Andrea Šmídováveršík
  • 24. 6. 2017, Ludmila Jeníčkováobrázek
  • 23. 6. 2017, Renata ŠevčíkováHerní závisláci

Počítač

„Karlíku!“ zvolala na mě mamka. „Karlíku, něco pro tebe s tatínkem máme!“ Jakmile jsem uslyšel tuto větu, vystartoval jsem do obývacího pokoje za rodiči. „Mami, kolikrát ti mám říkat, že nejsem žádný Karlík, ale Karel, Kája nebo Káčko,“ opravil jsem ji.

Taťka mi jen napomenul, ať nejsem drzý a mamka pokračovala: „Máme pro tebe s tatínkem dárek.“

Okamžitě jsem se začal věnovat velkému balíku přede mnou. Trhal jsem balicí papír, co mi síly stačily, a ukousával jsem lepenku jako hladový tygr. Až jsem to uviděl, velký počítač! Ihned jsem se rozběhl k rodičům a s vděkem je líbal na tváře. „Děkuju … děkuju … děkuju…“ říkal jsem.

Počítač jsem hned přenesl do svého pokoje a zapojil…. a hlavně hned zapnul. Najel jsem na internet – hry a začal hrát. „Střílej, střílej!“ křičel jsem na celý dům.

Hrál jsem celé dny, týdny a měsíce… zrovna byly prázdniny, a tak jsem do školy nechodil a mohl hrát pořád, až na nějaké přestávky na jídlo, málo spánku a tak. Hrál jsem každý den. Stal jsem se na tom doslova závislý. Rodiče mě přemlouvali, ať přestanu, ale já je neposlouchal a hrál dál.

Jednoho dne mi počítač zhasl a nešel znovu spustit. Rozbil jsem ho. Marně jsem se snažil spouštět ho znovu, nějak ho opravit. Nešlo to. Šel jsem za rodiči a omlouval se. „Víš, Kájo, tohle pro tebe byla zkouška, neposlouchal jsi nás, a tak jsi na to doplatil,“ vzdychl taťka.

Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne…

Natálie Kaštánková

Počítačový život

„Jupí,“ vyjekla jsem, protože zazvonil školní zvonek a já se těšila domů, až zase zasednu k počítači a budu si hrát.

Po cestě domů mě málem srazilo auto, protože jsem koukala do mobilu. Konečně už jsem na autobusové zastávce, nasedám do autobusu a jedu domů. Když zastavil, málem jsem rozrazila dveře nedočkavostí. „Super, jsem doma, mamka s taťkou jsou v práci. Takže můžu na počítač,“ radovala jsem se. Ani jsem nepozdravila našeho psa, co mě vítal. Rozběhnu se, zahodím tašku a letím k počítači. Zapnu monitor. Čekám, čekám… a čekám… Konečně to naběhlo. „Měla bych si přát za vysvědčení nový počítač – rychlejší a výkonnější…“ zamumlala jsem si pro sebe, protože trpím samomluvou.

Vezmu do ruky počítačovou myš a kliknu na svoji oblíbenou hru Tetris. Je to taková hra, kde padají kostičky a vy je musíte poskládat. Hraji hodinu… dvě. Ale co to? Všechno se kolem mě začalo točit. „Néé, co se to děje?“ panikařila jsem. „Asi počítače chtějí ovládat svět,“ ječela jsem na celý barák. Najednou se otevřela obrazovka od monitoru a vcucla mne.

Kolem mne je jenom tma, jak nějaké černočerné svědomí. Přede mnou jsou dvě tlačítka PLAY a OPTIONS. Zmáčknu to první. Chvíli se nic nedělo, ale pak začala hrát hudba. Kolem mě se ohraničilo pole a na kraji bylo SCORE. Něco mi to připomínalo. Tetris,“ zakřičela jsem radostí a byla jsem ráda, že si to zahraji naživo. Ale moc velká zábava to nebyla. Když začaly padat kostky, začala jsem panikařit, běhat z rohu do rohu. Jedna kostka mě zasáhla. Zavřela jsem oči a myslela jsem, že umřu.

Ale objevila jsem se v jiné hře „Pacman“. Začala jsem se bát po zkoušce z Tetrisu. „Co se bude dít?“ Kousala jsem si strachy prsty. Najednou se za mnou objevila velká žlutá koule. Otevírala pusu a valila se za mnou, jako by mě chtěla sníst. Utíkám, co mi nohy stačí. Po chvíli, ale už nemůžu, schovám se za roh. Pacman o mně neví, nemůže mě najít. Oddychnu si. „Ale fuj, to leknutí?“ Žlutá koule je vedle mě a hned mě sní.

„To už je nějaké divné, jsem v další hře,“ řekla jsem. Ale tentokrát jsem ve hře „Snake“ a místo toho, abych byla já normální, tak teď jsem ten had. Všechno je nějaké podivné. Tak lezu… lezu… a trochu mi vyhládlo. „Z této hry si pamatuji, že musím jíst kuličky,“ zaradovala jsem se. Jednu jsem snědla a najednou „PUF“!

Jsem v další hře „Minecraft.“ Celý svět z kostek, i zvířata a lidé. Trochu mi trvalo, než jsem se naučila chodit. Našla jsem si vesnici, byla tam spousta vesničanů.. Nastal večer, šla jsem se projít, ale najednou slyším: „Bléft, mozkyy, blueft!“ Rozhlížím se kolem sebe. A za mnou jde zombie. Utíkám, i když to jde po těch kostičkách špatně. Zombie mě dohání a „chramst“…

… „Bum!“ sedím doma v křesle před počítačem a v počítači je puštěn Minecraft a je na monitoru napsáno „You are dead! Respawn or main menu!“ Kouknu se ke dveřím a tam na mě koukají rodiče z vykulenýma očima. „Co je?“ zeptala jsem se.

Rodiče mi vysvětlili, že jsem mluvila sama pro sebe, házela jsem rukama kolem sebe jako chobotnice.

Od té doby používám počítač co nejméně a jsem spíš s kamarády venku…

Viktorie Brousilová

Počítač snad všichni máme,
mnoho času naň nemáme.
Přesto každou chvilinku,
k počítači se přitisknu.
Počítačoví maniaci jsme,
pro vědu jsme nadšené.
Po internetu brouzdáme,
na svět nadšeně koukáme.
Nebezpečí, nástrahy,
na nás také čekají.
My, se toho nebojíme,
my si s nimi poradíme,
nové hry též objevíme.
Na počítači čas ubíhá,
nechápe to žádná rodina.
Počítač si pustíme,
rozumně to zvládneme.
Počítač je dobrá věc,
to ví každý nadšenec.

Veverušáci

Byly doby jinačí,
kdy svět ještě nepatřil počítači.
Děti ho potřebují i do školy,
píšou si na něm často domácí úkoly.

Muzika, videa, hry,
jede, ani se nikdy nezastaví.
Lidi by měli zkusit i jinou životní štaci,
pozor, ať se z nich nestanou závisláci.

Jana Plecháčová

Počítač je vážně skvělá věc,
to jistě ví každý přec.
Ať je horko, prší, sněží,
s počítačem jsem vždy svěží.
Počítač je můj věrný kamarád,
všechny hry tam mám hrozně rád (a).
Ve vyhledávači si najdu užitečné věci
a proč ? K práci a do školy přeci!
Internet je dobrý pro každého,
potěší a nezklame určitě žádného,
jsou tam skvělé soutěže taky,
a krásných dárků můžeš vyhrát mraky.
Života si můžu v pohodě užívat,
přes Internet pohodlně nakupovat.
Nakoupit, zaplatit, to je hračka,
zvládne to klidně i moje babička.

Ty tam jsou už staré časy,
kdy čekali jsme měsíc na dopisy.
Spoustu přátel na Facebooku mám,
doma on-line si s nimi popovídám.
Počítači - mám Tě ráda jako sůl,
bez Tebe bylo by mě jenom půl.
Děkuju vynálezcům, že mi Tě dalo,
na rychlé připojení říkám Ano!
Když mám chvíli, tak k počítači sedám,
vyhledávám a na hry dopustit nedám.
Mějte se krásně, skládejte básně,
a já se loučím, svou báseň končím.

Romana Jarošová

Ve volném čase ráda si na počítači hraji
Různé portály mi spoustu informací dají
Mám tu vše na jednom místě
Kdo ví, co zase vymyslí příště

Na počítači je spousta dobrých her
Vytvářej, uč se nebo s draky se per
Mohu zde sledovat filmy a seriály
Máme tu vše, co jsme si kdy přáli

Jsem herní závislák, vím to o sobě
Žijeme v této moderní době
Každý si rád hraje, děti i dospělí
Bylo tomu kdysi a bude i v dalším století

Andrea Šmídová

Herní závisláci

Hraju hraju hraju dál,
nevím kolik času mám,
sedím u toho celý den,
zdá se mi to jako sen,
další level v nedohlednu,
brzy z toho asi padnu.

Jsem asi herní závislák,
knížku do ruky mi dát,
ať si přečtu, že špatné to je,
ale ještě je přeci naděje.

Počítač vypnout,
běžet ven,
po ulici lítat jen,
s kamarády si zase hrát,
začít zase ostatní věci mít rád!

Renata Ševčíková

Autor:
Vydáno: